Kůň je zvíře společenské, proto vztahy hrají v jeho životě zásadní roli a formují tím celou jeho osobnost. To platí jak pro život ve stádech, tak pro soužití s člověkem. Mezi jezdcem a jeho koněm často vzniká silné pouto a jinak tomu není ani u závodních jedinců. Mezidruhová komunikace mezi lidmi a koni se vyvíjela po staletí a zakládá zpravidla na cíleném dotyku a určitém tlaku. To odlišuje koně od většiny ostatních domácích zvířat, se kterými komunikujeme spíše verbálně a pomocí gest. Ačkoliv všichni jezdci na profesionální úrovni komunikují s koňmi na podobném principu, každý z nich má svůj osobitý “styl”.
Současné studie se snaží přijít na to, jak změna trenéra, či vztah mezi jezdcem a koněm ovlivňuje jeho výkonost na závodišti. Některé práce dokonce porovnávají barvu koní s jejich výkoností. Nikdo se ale doposud nezaměřil na to, jaký vliv může mít individualita každého jezdce na výkon koně a jeho ochotu závodit. Tato práce se tak jako první zaměřuje na mezidruhovou komunikaci mezi jezdcem a parkurovým koněm na základě individuálních rozdílů ve stylu jízdy.
Hlavním cílem bylo zjistit důsledky možných rozdílů ve výkonu koně v závislosti na počtu jezdců, kteří jeli v jeho v sedle. Jezdec totiž reprezentuje pomyslnou stabilitu sociálního prostředí a dá se předpokládat, že změna jezdce je doprovázena také změnou majitele a přesunem do nové stáje. Mimo to vědce zajímalo, v jakém věku dosáhne soutěžní parkurový kůň svého maximálního soutěžního výkonu. Studie využila výsledky ze skokových soutěží mezi lety 1997 až 2009, shromážděné Svazem chovatelů českého teplokrevníka, které obsahovaly údaje o více než třech tisících koní. Vědci rozdělili koně do tří skupin podle soutěžních úspěchu na: “dobrou” (max. výkon při výšce překážky 125 cm); “úspěšnou” (135 cm) a “nejlepší” skupinu (140 cm a výše). V rámci skupin je pak porovnávali podle toho, zda na nich jezdil 1-2 jezdci, 3-4 jezdci a 5 a více jezdců v průběhu jejich kariéry.
Výsledky ukázaly, že většina koní dosáhla nejvyššího výkonu, ve smyslu, že byla schopna soutěžit na nejvyšší úrovni soutěžní obtížnosti, ve věku 10 let. Ze všech skupin se nejlépe dařilo koním, kteří měli během své závodní kariéry maximálně dva jezdce. To jasně hovoří ve prospěch sociální stability koní a méně častého střídání jezdců, které se ukázalo pro parkurové koně výhodou.
Kompletní vědeckou práci najdete zde:
https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S1558787820301362
Neumann, C., Čítek, J., Janošíková, M., Doležalová, J., Starostová, L., & Stupka, R. (2021). Effects of horse age and the number of riders on equine competitive performance. Journal of Veterinary Behavior, 41, 1-6.
Spoluautor vědecké práce: Ing. Cyril Neumann
Ing. Cyril Neumann absolvoval na VŠZ (fakulta provozně ekonomická) v letech 1979 – 1984. Od prvních let své profesní kariéry využíval odborných hipologických znalostí, které získával již v sedmdesátých letech od předválečné generace jezdeckých trenérů a učitelů. V letech 1985 – 1991 tak na Středním odborném učilišti ve Velké Chuchli vedl odborný výcvik nejprve jako mistr a později jako zástupce ředitele. |