Můj květinový příběh začal při výběru střední školy. Chtěla jsem být tvůrčí a malovat, takže jsem se přihlásila na výtvarné gymnázium, kam mě bohužel nebo bohudík nevzali. Moje volba tedy padla na střední zahradnickou školou, po vzoru mých prarodičů. Babička s dědou jsou totiž oba zahradníci. Také myslím, že od babičky a mamky jsem získala určitý cit pro estetiku a výtvarnou tvorbu jakéhokoli druhu. Obor na střední škole mě začal hodně bavit a už v prvním ročníku jsem se zúčastnila floristické soutěže. Školu jsem reprezentovala například na Děčínské kotvě, Mistrovství České republiky ve floristice, na soutěži Polabský motýl v Lysé nad Labem a nebo Kopidlenský kvítek, kde jsme předváděli kromě floristiky i další zahradnické dovednosti, jako roubování nebo poznávání rostlin. Mou výhodou bylo to, že mi vše šlo úplně samo - ať se jednalo o péči o rostliny ve skleníku, poznávání květin, keřů a stromů, latinské názvy nebo nápady jakou dekoraci vytvořit nebo co zkombinovat. Najednou se ze mě stala "jedničkářka", která byla podporovaná učiteli i mistry na praxi. Po střední škole jsem se dostala na Českou zemědělskou univerzitu a stala se tak první v rodině, kdo šel na vysokou školu. Myslím, že má rodina měla velká očekávání. Jenže očekávání mé rodiny, ani mě samotné se nenaplnilo. Ukázalo se, že překážkou je organická chemie, biochemie a genetika, které mě vůbec nebavily a že to v sobě nedokážu nijak překonat. Tak jsem po 3 semestrech z teoreticky zaměřeného oboru Produkční a okrasné zahradnictví odešla a šla pracovat do našeho rodinného květinářství s tím, že si počkám na nový studijní program Zahradní a krajinářské úpravy. Tam jsem se opět do studia pustila naplno po půlroční pauze a bakalářské studium jsem zakončila státnicemi v roce 2009. Již tenkrát, kdy jsem titulu Bc. dosáhla "až" do 5 letech, mi život ukázal, že ne všechny cesty jsou přímočaré a vedou rovnou, tak kam si přejeme nebo že to, co si přejeme, není v tu chvíli tak úplně pro nás.
Po bakaláři jsem se přihlásila na magisterský obor Zahradní architektura. I když jsem si myslela, že jsem dostatečně připravená, tak jsem se na obor nedostala a mohla jít studovat obor Rozvoj venkova. Tenkrát jsem byla hodně zklamaná a řekla si, že tedy cesta povede jinudy. Na magistrovi mě opět dostihly mé neoblíbené předměty a já opět po roce a půl vycouvala a magistra nedokončila. To mám nyní jako takový nesplněný sen, který se možná brzy změní v realitu.
Po dobu bakaláře i magistra jsem k brigádě v květinářství přidala i brigádu v callcentru, která se nakonec stala na dlouho dobu velkou součástí mého života. Začínala jsem tam jako operátor a vypravovala se až na vedení více než 50-ti členného týmu prodejců. Tato práce mi dala zlepšení v komunikaci, prodejní i prezentační dovednosti, příležitost uplatnit svou přirozenou autoritu ve vedení lidí a předávání zkušeností. Nicméně práce to byla hodně náročná a časem mi začaly chybět květiny, od kterých jsem se na nějaký čas odpojila. Takže jsem si ještě našla brigádu v květinářství. Později jsem si založila vlastní IČO se záměrem, že budu něco vyrábět a prodávat. Takže jsem začala vyrábět doma v obýváku dekorace na Vánoce a Velikonoce, které jsem prodávala ve vestibulu budovy, kde callcentrum sídlilo. Také jsem začala dělat své první svatby sama na sebe a začala velká škola. Hledání své vlastní ceny, která se odrážela na ceně produktů a první nabídky pro nevěsty.
Práce v callcentru mě přestávala mě bavit, takže nakonec z toho vznikl částečný úvazek a změna pozice. Na nové pozici jsem se našla ve školení a koučingu zaměstnanců i kolegů. K této práci jsem některé dny v týdnu měla brigádu v květinářství, učila rekvalifikační kurzy ve floristice nebo posléze učila střední zahradnické škole předměty Botanika a Zahradnické stroje.
Do toho jsem různě cestovala a obdivovala zahrady i floristiku v Irsku, Velké Británii, Nizozemsku nebo New Yorku. Začala jsem si plně uvědomovat, že potřebuji ve svém životě různorodost práce, svobodu, tvořivost a volnost plánovat si svůj čas. Věděla jsem, že mě baví školit, učit a zároveň svět květin a rostlin. Jenže jak to spojit a překlopit tak, abych dělala, co mě baví 100% a i si tím vydělala dostatek peněz?
Pak jsem po 7 letech odešla z callcentra a využila příležitost stát se tvůrcem nového květinářství. Majitel krásného podniku v Praze, kde má restauraci, kavárnu, pekárnu, cukrárnu a obchod s potravinami, chtěl do konceptu zakomponovat květinářství. Podařilo se vybudovat, něco krásného. Měli jsme spoustu spokojených zákazníků, dělali jsme výzdoby všech 3 poboček v Praze a i té v Londýně. Také jsem se za tuto firmu opět zúčastnila Mistrovství ČR ve floristice - Děčínské kotvy, také jsem natáčela několikrát tématickou výrobu dekorací pro Rady ptáka Loskutáka nebo Receptář prima nápadů. Byla to práce, kde jsem byla šťastná, ale taky hodně přepracovaná. Po roce jsem cítila opět potřebu více volnosti a svobody, takže jsem začala pracovat na poloviční úvazek. Začala jsem se více věnovat rozvoji své práce mimo květinářství, tedy svatební floristice, prezentaci na svatebních veletrzích, pořádání seminářů a floristického kroužku pro děti u nás v Úvalech. A tak vznikla značka Eliška Linhartová - Květinový Kouč, kde mohu skloubit lásku ke květinám, znalosti o nich, spolu s předáváním a učením těchto dovedností. Svou práci beru jako životní cestu, na které se snažím uplatnit a rozvinout všechny svoje schopnosti a dovednosti, které mi byly naděleny do vínku a které mě baví. Také se zajímám ekologii, snažím se o co nejvíce zero waste domácnost a i veškeré poznatky zapojovat i do své práce. Do květin pro nevěsty i jiné zákazníky většinou zapojuji květiny z louky nebo naší zahrady. Miluju přírodu, i tu divokou a čerpám z ní sílu a inspiraci. Mým záměrem je dělat práci, která mě naplňuje a tím i předávat krásnou emoci do svého okolí.
Mou práci můžete vidět na mém Facebooku a Instagramu. Také mám své svatební portfolio. Také občas přidám nějaké video s postupem, jak si doma něco hezkého vytvořit na svůj Youtubu kanál.