Dělat v životě to, co člověka opravdu baví a naplňuje, je velký dar. Pokud to pomáhá zvířatům, která to potřebují, pak pro to já osobně dokážu žít naplno. Když to navíc pomáhá i lidem, vše do sebe zkrátka zapadá a dává to smysl.
Na Sumatře od roku 2014 trávím vždy většinu roku. Založili jsme tam s kolegy záchranný program Kukang oficiálně nazvaný anglicko-indonésky The Kukang Rescue Program (www.kukang.org), jehož cílem je ochrana nočních primátů outloňů (indonésky Kukang) a boj proti ilegálnímu obchodu s divokými zvířaty. A jak se pokoušíme tyto cíle naplňovat? Vytvořili jsme záchranné a rehabilitační centrum pro zabavené outloně, postavili odpolední školu pro místní děti, kde je třikrát týdně zdarma učíme o přírodě a anglicky, vybudovali jsme tam tým nadšených indonéských ochranářů a spolupracujeme s komunitou farmářů na okraji chráněného deštného pralesa Leuser – jednoho z druhově nejbohatších lesních ekosystémů jihovýchodní Asie. Všechny tyto aktivity v Indonésii zaštiťuje indonéská nadace Yayasan Peduli Kelestrian Satwa Liar (Nadace na zachování divokých zvířat), kterou jsem spoluzakládal s další absolventkou ČZU Lucií Čižmářovou a kde momentálně působím jako ředitel. Pro zrealizování těchto aktivit jsme našli silné partnery a současně blízké přátele hned v několika českých i evropských zoo. Kromě již zmíněné Zoo Ostrava jsou to také Zoo Olomouc, Zoo Liberec, Zoo Hodonín, Zoo Na Hrádečku, Zoo Jihlava, dále největší polská Zoo Wroclaw, německá NaturZoo Rheine, nizozemská Zoo Ouwehands a nový projekt připravujeme i se Zoo Praha. Program je členem České koalice pro ochranu biodiverzity (CCBC), je také součástí „In-situ plánu na ochranu poloopic“ skupiny odborníků pro poloopice nazvané „Prosimian TAG“, která spadá pod Evropskou asociaci zoologických zahrad a akvárií (EAZA), a je podporován i Světovou asociací zoologických zahrad a akvárií (WAZA).
Samozřejmě na to celé nejsem sám – kromě indonéského týmu na Sumatře se nám povedlo dát dohromady více než dvacetihlavý skvělý tým složený hlavně z Čechů (spousta z nich jsou také absolventi Fakulty agrobiologie, potravinových a přírodních zdrojů na ČZU), ale také Angličanů, Maďarů, Poláků a Američanů. Další zajímavý projekt založený na spolupráci mnoha výjimečných ochránců zvířat a přírody, je Ukradená divočina (www.ukradenadivocina.org), který jsme založili společně s vedoucí oddělení CITES České inspekce životního prostředí, ředitelem Zoo Ostrava a dalšími lidmi. Ukradená divočina je jedinečná osvětová kampaň, která poodkrývá přehlížená fakta ilegálního obchodu s divokými zvířaty především v České republice, ale i v celé Evropě. Pro tuto kampaň se nám podařilo získat záštitu Ministerstva životního prostředí ČR a Celní správy ČR. K dnešnímu dni se ke kampani připojilo již 18 zoologických zahrad z České republiky, Slovenska, Estonska, Německa a mnoho dalších ochranářských organizací.
V roce 2020 nastal čas udělat něco velkého také pro mé milované Ústí nad Labem. Samozřejmě jsem chtěl, aby to bylo něco, co pomůže ohroženým druhům zvířat i lidem na druhé straně světa, ale také něco, na co by Češi mohli být třeba i hrdí, protože to nikde jinde nemají. Ústí je v Česku neprávem velmi podceňované město a já se v rámci svých možností snažím přispět k tomu, aby se toto klišé změnilo. S bratrem jsme proto v centru Ústí otevřeli kavárnu Kukang Coffee (www.kukang-coffee.org). V této kavárně prodáváme kávu, díky které jsme z pytláků a farmářů na Sumatře udělali ochránce zvířat. A jak to funguje? Odkupujeme od farmářů kávu vysoké kvality za cenu vyšší, než za jakou by ji sami prodali na trhu, a na oplátku od nich vyžadujeme závazný slib, že budou chránit ohrožená a chráněná zvířata a dodržovat zákaz jejich lovu. Do celého procesu se podařilo zapojit i bývalé pytláky, v současné době již zapálené ochránce divokých zvířat, kteří na celý proces i farmáře pravidelně dohlížejí a s kávou dále pracují. Vytvořila se tak jedinečná komunita farmářů, kteří chrání ohrožené druhy savců, ptáků i plazů tropického deštného pralesa, který je součástí zmíněného unikátního ekosystému Leuser. Díky této snaze se podařilo eliminovat lov ohrožených druhů v této oblasti, a ochránit tak již stovky zvířat před potenciálním ulovením. Tyto aktivity jsou podporovány také Ministerstvem zahraničních věcí České republiky ve spolupráci s Velvyslanectvím České republiky v Indonésii. Díky těmto institucím a jejich grantům, konkrétně díky tzv. „Malému lokálnímu projektu rozvojové pomoci“, můžeme v Indonésii pomáhat nejen ohroženým druhům zvířat, ale také místním komunitám. Povedlo se nám tím vším o něco více propojit Indonésii s Českou republikou. Kavárna Kukang Coffee je nejen místem, kde už jen samotným vypitím šálku kávy lidé pomáhají outloňům, luskounům a další ohrožené fauně, ale kde se také dozví něco o tolik potřebné ochraně divokých zvířat. V neposlední řadě je místem plným pozitivní energie, které už teď propojuje lidi kreativní a se vztahem k dobré kávě, zvířatům a životnímu prostředí.
Život ale není jen o práci, takže pokud zrovna neřeším ochranu přírody a jsem doma v České republice, snažím se pročistit si hlavu sportem. Nejlépe mi to jde při hraní golfu v rodinném golfovém klubu GC Libouchec. Stejně tak jako Ústí i golf provází spousta mýtů a klišé – například, že to vlastně ani není sport nebo že je to kratochvíle boháčů a snobů nedostupná pro obyčejné smrtelníky. Opak je pravdou. Golf je v ČR stále přístupnější, dokonce více než mnoho jiných individuálních sportů, a pravda je, že při něm potkávám spoustu skvělých lidí. Snažím se mu věnovat i závodně a můžu tak potvrdit, že to je na fyzičku i psychiku poměrně náročná záležitost. Hraji také ústeckou futsalovou ligu za tým FSC Tygříci, který jsme s kamarády založili už v roce 2008. Fyzickou sílu chodím získávat do posilovny, do takové pravé „bouchárny“ ve Sport Pivnici Dřevák. Kulturistice jsem se ostatně věnoval v juniorském věku i závodně.
Za to, že můžu v životě dělat to, co jsem si vysnil, patří velké poděkování hlavně mamce a taťkovi, babičce, celé blízké rodině, mému mentorovi a blízkému příteli v jedné osobě, přítelkyni, mnoha přátelům, všem spřáteleným organizacím i stovkám dalších lidí, kteří na tomto všem pracovali se mnou nebo mě v tom vždy podporovali. Stejné poděkování ale patří také ČZU, která mi umožnila vykročit do světa.
Babička mi v mých 22 letech vyšila na látku několik rad, které by měly pocházet od moudrého krále Šalamouna. Nejvíce mě zaujala asi tato: „Akceptuj život. Měj na paměti, že máš ještě trochu času, ale ne příliš moc. Do značné míry záleží na tobě, co s ním uděláš.“. A tímto se řídím a snažím se tak žít. Akceptoval jsem život tak, jak přichází, a jsem si vědom, že uteče tak rychle, že ani nebudu vědět jak. Ale až se jednou ohlédnu zpátky, nechci se stydět za to, co jsem po sobě zanechal nebo co jsem si vzal. Naopak chci vědět, že jsem se svými činy snažil udělat pro svět něco pozitivního a dělal u toho lidem třeba i radost. Snažím se proto pomáhat zvířatům a lidem tam, kde je to potřeba. Mám svou cestu, kterou si nechci nechat vzít, chci se u toho i sám bavit a dělat tak v životě to, co mě naplňuje. To vše platí a prolíná se jak po pracovní, tak i osobní stránce.
